S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

 

 

 

 

TOPlist


Úvod » Intubace

Intubace

 

Intubace je pojem z lékařství. Týká se zavedení trubice do vnějšího nebo vnitřního otvoru v lidském těle. Nejčastěji se provadí tzv. tracheální intubace. Trubice se zavádí nejčastěji z důvodu respiračních onemocnění nebo před operací z použití celkové anestézie.

Řadit podle 
Výrobce  

 

CENA 49 Kč

skladem




 

CENA 3 248 Kč

skladem


 

CENA 198 Kč

skladem


 

CENA 395 Kč

skladem


 

CENA 563 Kč

skladem


 

CENA 812 Kč

skladem


 

CENA 19 Kč

skladem


 

CENA 1 904 Kč

skladem


 

CENA 120 Kč

skladem


 

CENA 4 997 Kč

skladem


677 Kč

CENA 465 Kč

skladem


 

CENA 3 838 Kč

skladem


 

CENA 24 Kč

skladem


 

CENA 220 Kč

skladem

 

Intubace

Jako intubaci označujeme postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání.

 

Využití: Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestézii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.

 

 

Provedení: K ležícímu pacientovi přistoupíme zezadu, tj. stojíme za jeho hlavou. Do úst vsuneme kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, kterým otevřeme dutinu ústní a zároveň do ní svítíme. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou zasuneme do dýchacích cest hadičku. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který můžeme zvenčí nafouknout pístem, do něhož aplikujeme vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky pak můžeme napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje pak dotyčnému zajistíme přísun vzduchu.

 

 

Komplikace: Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Může se snadno stát, že namísto do dýchacích cest zasuneme hadičku do jícnu a tím jakékoliv dýchání naopak znemožníme. Z toho důvodu je po zavedení hadičky a utěsnění balonku nutné do pacienta několikrát dýchnout ambuvakem, podívat se na hrudník, zda se zvedá a poslechnout si fonendoskopem, zda plíce dýchají. V případě, že dýchání neslyšíme a zvedá se jen břicho, jsme v jícnu a musíme intubaci zopakovat. Je-li intubační hadička po ukončení operačního zákroku a-nebo stabilizaci pacienta odstraněna, bude mít pacient nějakou dobu chrapot a zhrubělý hlas. Pokud by intubační trubice zůstala v průdušnici příliš dlouho, došlo by k poškození průdušnicových chrupavek a vzniku tracheomalacie. Z toho důvodu u pacientů s nutností dlouhodobého zajištění dýchacích cest volíme spíše vytvoření tracheostomie.

 

 

Výhody: Intubace nám umožní zajistit u bezvědomého pacienta dýchací cesty a nafouknutím těsnícího balonku je oddělíme od trávícího traktu. Tím zabráníme, aby se žaludeční obsah dostal do plic (žaludeční kyseliny dokáží plicní tkáň těžce poškodit a označujeme to jako Mendelsonův syndrom). Po napojení ambuvaku na dýchací hadičku můžeme za bezvědomého pacienta dýchat mačkáním ambuvaku, což je mnohem jednodušší než prosté dýchání z úst do úst.

 

YWQxZTV